Alec Palmer? Aleš Pospíchal? Jak je to se mnou a s mými pseudonymy

06.02.2016 10:27

Nejen od čtenářů, ale často i od kolegů v práci, slýchávám otázky typu jakže je to vlastně s mými pseudonymy a proč jich mám vlastně tolik. Nedávno jsem si také na facebooku Brokilonu přečetl komentář, zda se za některé své knihy nestydím. Na to je jednoduchá odpověď - kdyby tomu tak bylo, tak bych se ke svým pseudonymům nepřihlásil (což jsem oficiálně udělal v roce 2010 v Kočasu v případě Aleca Palmera a v roce 2011 v Temnotě rodu v případě Aleše Pospíchala), a dál si vesele žil a psal v anonymitě. Nicméně chápu, že je více lidí, kterým to tak může připadat a i z tohoto důvodu jsem se rozhodl tuhle "problematiku" trochu osvětlit.

Když jsem nabízel k vydání svůj první román, Démony pralesa, myslel jsem si, že pokud budu mít to štěstí a někde se s ním uchytím, vyjde pod mým vlastním jménem. O žádném pseudonymu jsem tehdy neuvažoval. O přízeň nakladatelů jsem se začal ucházet někdy v červenci 2006, oslovil jsem jich asi dvacet, neúspěšně, potom jsem román několikrát rozsáhle přepracovával a až tuším se čtvrtou verzí jsem v únoru 2008 uspěl u Alpressu. Nicméně jedním z požadavků nakladatele bylo, zda by se na obálce nemohl objevit zahraniční pseudonym, protože Alpress povětšinou vydává spíše díla zahraničních autorů a k románu podobného typu to více sedí (což nepopírám). Byl jsem rád, že je o román zájem a s pseudonymem jsem neměl problém - vlastně musím přiznat, že mi to tenkrát i celkem vyhovovalo, navíc nejsem z těch, kteří mermomocí touží po záři reflektorů. Nicméně když už jsem ho vymýšlel, chtěl jsem si alespoň zachovat stejné iniciály, z tohoto důvodu jsem nakonec sáhl po pseudonymu Alec Palmer a dodnes na něj nedám dopustit, protože na obálce vypadá skvěle a mně pak bohatě stačí, když je moje skutečné jméno uvedeno v medailonku (včetně fota mé maličkosti :-) ).

V téže době už jsem začal pracovat na svém druhém románu, historickém Znamení rodu. Tehdy mě ještě nenapadlo, že si mnohožánrovostí zadělám na malý problém, ale byl jsem v euforii a prostě jsem psal, co mě bavilo. Znamení rodu jsem nejprve také nabídl do Alpressu, ale tam ho odmítli vydat s tím, že se jedná o změnu žánru, a pokud by byl publikovaný pod stávajícím pseudonymem Alec Palmer, mohli by se čtenáři cítit "oklamání", protože by prostě počítali s něčím podobným Démonům pralesa. Román by tudíž musel vyjít pod jiným jménem a jim se s "novým autorem" znovu začínat nechtělo.

Nejprve jsem to považoval za zvláštní, ale když jsem Znamení rodu nabízel dále a nakonec o něj projevila zájem MOBA, zjistil jsem, že na to má zřejmě podobný náhled jako Alpress. Původně jsem si myslel, že by kniha mohla vyjít pod stávajícím pseudonymem Alec Palmer, anebo pod mým vlastním jménem, nakonec se však pro účely historických románů zrodil Aleš Pospíchal.

Z toho všeho jsem také usoudil, že je nejspíš mé skutečné jméno nevhodné na obálku knihy kvůli těžšímu zapamatování (dodnes ho musím všem do telefonu několikrát po sobě hláskovat, hlavně když někomu diktuji pracovní e-mail, a stejně se občas setkám s úžasnými zkomoleninami, jednou jsem například na obálce nalezl variantu Pichus - ty další, co mě pobavili, tady ani uveřejnit nemůžu :-) ), na druhou stranu je to příjmení originální, pokud vím, tak v republice je Pitzmosů jen pár.

Až později mi došlo, že jsem si tím vším zavařil, protože jsem vlastně musel najednou pracovat na dvou, pokud započítám i své vlastní jméno, pod nímž tehdy vyšly povídky v Mlokovi a Kočasu, vlastně na třech jménech současně. Proto jsem byl velice rád, že nakladatel Robert Pilch neměl problém s tím, aby Světlo pulsaru vyšlo pod mým vlastním jménem - díky tomuto nepatrnému krůčku jsem v současnosti mohl efektivně propojit celou svou dosavadní tvorbu a de facto si vytvořit i tyhle webovky (uvažoval jsem o nich už dávno, ale pořád jsem nevěděl, zda si je mám založit jako Palmer, anebo jako Pospíchal, když Pitzmose vlastně nikdo nezná, a žádná z těch variant se mi nezdála dobrá).

Na závěr bych ještě dodal, že mít více pseudonymů není nijak ojedinělé, například americký autor James Czajkowski, k jehož knihám bývají některými čtenáři mé dobrodružné romány přirovnávány (což mi lichotí), vydává dobrodružné thrillery pod pseudonymem James Rollins a fantasy pod pseudonymem James Clemens - tak trochu si myslím, že má možná, alespoň co se týče příjmení, stejný problém jako já. Ale nemusíme chodit až do Ameriky, český spisovatel Jan Bauer má tuším také několik pseudonymů, pod nimiž krom vlastního jména publikuje, a myslím, že jsem někde četl, že se k některým dalším ani nepřihlásil. Takže se ve své podstatě vlastně nejedná o nic neobvyklého...

Zpět

Vyhledávání

© 2015 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode