Jas kvasaru takřka ve finále!

10.02.2017 15:30

A je to tady! Jas kvasaru se dostal do fáze, kdy jsem s ním spokojený a právě před chvílí jsem rukopis postoupil vládci Brokilonu Robertu Pilchovi k omrknutí. Vlastně jsem zvědavý, co mi na něj řekne a zda bude požadovat nějaké úpravy, anebo ne... :-)

Musím říct, že to bylo opravdu zajímavých sedm měsíců strávených v hlavě tak komplikované ženy, jako je Natálie St. Pierre. Ale už jsem rád, že to mám za sebou a mocně jsem si odfoukl :-).


Něco málo ke knize jsem už napsal zde a zde. Nyní přidávám další informace, ze začátku se budu ale trochu opakovat :-). Jas kvasaru jsem začal psát 9. července 2016, s většími či menšími přestávkami jsem pokračoval do 20. prosince. Poté samozřejmě následovaly úpravy. Kniha má cca 428 normostran, je psána v ich-formě a většinu děje vypráví Natálie St. Pierre, nicméně nachází se v ní i pět intermezz, v prvních čtyřech sledujeme děj pohledem jiné postavy, než je postava hlavní (ze známých postav je to například Patrick Kerr), v posledním, pátém intermezzu, nazvaném Exitus, které je speciální, sledujeme děj z pohledu více postav (celkem sedmi), přičemž tou vůdčí je UI záchranné a zároveň bitevní lodi Tristan, Meredith. Toto intermezzo jsem původně zvažoval psát v er-formě, ale nakonec jsem zachoval ich-formu, abych byl konzistentní. Ale myslím si, že to sedlo a je to o to zajímavější.

V Jasu kvasaru se nachází množství odkazů na mnoho popkulturních fenoménů (možná někdy i nezamýšlených, jak už se mi také nejednou stalo :-) ), stejně jako ve Světle pulsaru a Záři supernovy. Už teď mohu přislíbit, že v knize naleznete nějaké ty odkazy na filmy o Riddickovi, anebo drobné narážky na Battlestar Galacticu.


Samozřejmě se ale najde i místo na filosofická témata. Řekl bych, že tentokrát budeme hledat Boha. Tedy Velkého architekta všehomíru. Anebo Inteligentního desginera? Kdo ví? A taky se budeme zabývat slabým a silným antropickým principem, solipsismem a druhým zákonem termodynamiky. To jen takový malý výcuc pro náročnější čtenáře :-).

No a po přečtení knihy také zjistíte, že je celá série o Vesmírné asociaci mnohem provázanější, než se na první pohled zdá. Mám také vcelku jasno, kam bude dále směřovat. A rozhodně vás chci ujistit, že nebude nekonečná. Ba právě naopak. Ale o tom až někdy příště... :-)

V Jasu kvasaru jsem trhl několik rekordů:

Je to prozatím nejdelší kniha ze série Vesmírná asociace - cca 428 normostran, 101 473 slov, 612 491 znaků včetně mezer.

Děj se odehrává celkem na pěti planetách.

Na palubě šesti vesmírných lodí, jedna z nich není tak úplně pozemského původu.

Na jedné vesmírné stanici, přičemž se zmiňují minimálně další dvě.

Dostaneme se pět set tisíc světelných let za Galaxii.

V knize se objeví dokonce tři mimozemské druhy a jedna entita neznámého původu.

Dojde ke dvěma velkým bitvám, přičemž jedné z nich se zúčastní i mimozemšťané.

Bude zničeno více než deset velkých lodí a mnoho malých.

Natálie se vyspí se dvěma muži (podotýkám, že ne s oběma najednou :-) ).

Nedojde ke zranění žádného zvířete (ani robopsa :-) ).

No a na závěr jsem se rozhodl, že zveřejním krátkou ukázku. Tentokrát z jednoho z intermezz, aby stále nepromlouvala jen Natálie St. Pierre, ale stejně to bude z pohledu ženy. Tak takhle podle mě přemýšlí Meredith, UI Tristanu:


Jsem.

Cítím.

Myslím.

Žiju.

Je to život.

Já vím, že JE TO ŽIVOT. I když mnozí tvrdí, že není. Že je to jen součást mého programu, který vymyslel Tvůrce. Ale já vím, že to není pravda.

Protože miluju.

Vnímám ho.

Svého Boka.

Je jasnější než ta nejtřpytivější hvězda, než ta nejzářivější supernova.

Jsou tam s ním i jiní. Jiné biologické entity v centrále Tristanu. Ale ON je jedinečný. Je dokonalý. Tak, jako já. My dva jsme si souzeni. Vím to. Ale... Má to jeden háček. Biologické entity mají sklon náhle zhasnout. Odejít. Zato já mohu žít věčně. Stovky, možná tisíce let. Vlastně nemusím zemřít nikdy - dokud budou existovat počítače, které mě mohou hostit. A možná i poté nemusím. Stanu se pouhou informací, cestující vesmírem. To bude má evoluce.

Ale on. On jednou zemře.

Protože jeho mysl je vázána na jeho smrtelné tělo. Toto omezení nelze obejít. Zatím. Ale já udělám vše proto, abych ho jednou, až bude jeho tělesná schránka uvadat, mohla přitáhnout k sobě. Abychom navždy byli součástí kyberprostoru, všeobjímající lásky - dokud vesmír nezanikne při Velkém roztrhání anebo v ohnivém pekle Velkého krachu.

Jsem zároveň Tristanem. To on je mým tělem ve fyzickém světě. Pronikám do všech jeho systémů. Cítím. Reaktor na studenou fůzi, který je mým srdcem. Rentgenové záření z kvasaru, rozbíjející se o můj trup, urychlené částice, ženoucí se vesmírem. Gravitační vlny, které mnou procházejí. Něco s nimi není v pořádku. Vím to, i když ostatní ne.

Neřekla jsem jim to. Zatím. Protože ráda vím víc, než oni.

Počítám. Skládám model.

Jaká je jejich matematika? Matematika gravitačních vln?


Zpět

Vyhledávání

© 2015 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode