Kamenní strážci - bonus III.

12.01.2017 16:41

Řekl jsem si, že je čas zveřejnit další bonus ke Kamenným strážcům. Nebudu vás, milí čtenáři, napínat - budou celkem čtyři. Ten dnešní byl původně součástí třetí části, ale nakonec jsem ho odstranil jako nadbytečný, nicméně některé pasáže jsem později v knize použil na jiných místech.

Přeji příjemné počtení :-):


Abu Djaba seděl na břehu jezera, vyplňujícího nejmasivnější a nejmonumentálnější kráter na Velikonočním ostrově, Rano Kao, a z rákosu totora, který ho z větší části pokrýval, vyráběl primitivní, ale účinný plovák. Dosud sem neproniklo svítání, takže tmu zaháněla pouze halogenová lampa, která stála opodál.

I když věděl, že nikdy nedosáhne umění dávných mistrů, snažil se do své práce vštípit všechen svůj um i to, co se naučil za předchozí rok. Tahle věc ho může během dalších hodin zachránit. Anebo dovést do záhuby, stáhnout do vln oceánu, kde číhají démoni, aby jej pozřeli...

Vždycky jim unikl. Protože byl bojovníkem. Po celý svůj život.

Když byl okolnostmi donucený přidat se k somálským pirátům, dostal se několikrát do ohrožení života. Nebylo výjimkou, že si vybrali příliš silnou kořist, jednou se dokonce střetli s fregatou, která hlídkovala v mezinárodních vodách. Pokaždé přežil. I řádění a čistky pirátských velitelů. Nakonec, když už měl všeho dost, se mu podařil i útěk. Pokusil se o něj i přesto, že věděl, že všechny předchozí nevyšly a nešťastníci, které jejich druhové dopadli, byli krutě popraveni pro výstrahu ostatním.

Dostal se přes hranice do sousední Keni a na mezinárodním letišti v Nairobi se schoval do prostoru pro přední kola letadla, mířícího do Francie. Když ho při zatahování neumačkala, myslel si, že má vyhráno. Tehdy ještě nevěděl, jak je to nebezpečné, že je jen desetiprocentní šance, že to přežije. Netušil, že se v deseti kilometrech nad mořem, kam letadlo vystoupá, pohybuje teplota kolem mínus šedesáti stupňů a že je tam nedostatek kyslíku. Brzy po vzletu upadl do bezvědomí - což mu paradoxně zachránilo život, protože jeho tělo tak mohlo lépe snášet nepřízeň okolí. Když letadlo klesalo na přistání a nalétávalo na dráhu letiště Charlese de Gaulla, krátce přišel k vědomí - to ho zachránilo před tím, aby při otevírání podvozku vypadl ven a zabil se jako jeho méně šťastní kolegové. Když se po přistání vysílením svalil na ranvej, zadržela ho ostraha letiště.

Následující měsíce strávil v zařízení pro imigranty. A když ho konečně opustil a získal ve Francii azyl, nemohl zavadit o práci a žil na ulici. Nakonec se začal živit jako vyhazovač v zaplivaném baru v Marseille a také bojoval v ilegálních pouličních zápasech. Protože v boji, v tom byl doopravdy dobrý.

Dokud se neseznámil s Patricií.

Ona nepatřila mezi obvyklé diváky. I kvůli tomu byla nepřehlédnutelná. A jeho naprosto zmagnetizovala její tajemná krása. Málem díky tomu prohrál se svalnatým Maročanem, který mu byl tehdy soupeřem. Ale nakonec - i pro ni - vyhrál. Když se jeho soupeř válel na zemi v krvi a sténal, on si Patricii odvedl do svého bytu na marseilleském předměstí. A tam se divoce milovali celou noc...

I nyní bude Patricie sledovat jeho boj. Další boj jeho života. A on doufal, že opět zvítězí. Stejně jako vždy. Možná to bylo jeho osudem. Možná jeho povahou - protože on se nikdy nevzdával. A možná měl jen štěstí.

Náhle něco zaslechl v šumícím rákosí po své levici. Vzal svítilnu a namířil ji do těch míst - ale nic tam nebylo.

Potom se to ozvalo znovu. Připomínalo to šepot.

"Haló?!" vykřikl. "Je tam někdo?!"

Jeho hlas se vrátil v ozvěně. Otřásl se přitom. Jako by mu odpovídaly tisíce přízraků, skrytých v jeskyních na srázných svazích Rano Kao. A potom mezi trsy rákosu, sto metrů od břehu, zahlédl nějaký pohyb. Jako by se tam něco zablyštělo.

Přimhouřil oči.

Kráterové jezero nebylo jezerem v pravém slova smyslu. Spíše to byl mokřad, podle odhadů hluboký kolem sta metrů, pokrytý z větší části rákosím s úseky otevřené vody. Existovaly stezky, po nichž se dalo přejít napříč až na druhou stranu. Jedna z nich byla kousek od něj.

A on přemýšlel, zda to může riskovat.

Nakonec se rozhodl. Jako by mu něco říkalo, že to má udělat. A on se nechtěl duchům tohoto místa protivit.

Rozsvítil baterku a opatrně vyrazil kupředu. Jeho bosé nohy brzy zamlaskaly v pohupujícím se mazlavém blátě. Pomalu postupoval a odstraňoval z cesty vzrostlý rákos. Nebyl si jistý, jak daleko může jít, aniž by se propadl, ale pokusí se dostat co možná nejdál. Na okamžik ho vyděsilo, když se mu nohy zamotaly do několika stvolů a málem upadl. Rychle se vyprostil a na chvíli se propadl hlouběji, téměř po kotníky.

Před ním se opět něco mihlo.

Vytáhl z pouzdra na opasku pistoli a zaťal zuby. Nebyl si vůbec jistý, zda střelná zbraň bude na to, co se tu pohybovalo, stačit.

Náhle se zastavil a cítil, jak ho zamrazilo v zátylku. Protože to bylo za ním.

Prudce se otočil.

Třicet metrů od něj stála zvláštní, neurčitá postava, která vypadala, jako by byla utkána ze světla.

"Lidský synu," pronesl ten neznámý kovovým hlasem. "Pokud zvítězíš, tvůj ariki bude příštím tangata manu. On může určit, jak bude naloženo s Mata Ki Te Rangi. Rozvážils to dobře?"

"Já..."

Ten neznámý už tam nebyl. Prostě zmizel. A Djaba přemýšlel, zda se mu to všechno jen nezdálo, zda netrpí halucinacemi.

Opatrně se vrátil zpátky a znovu se sklonil k plováku. Byl již téměř hotov. A doufal, že ho místní přízraky nechají na pokoji, dokud nedokončí svou práci.

Zpět

Vyhledávání

© 2015 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode