Patrick Kerr a Vincent van den Zeen ve Světle pulsaru? Ale ano!

16.07.2016 17:22

Pokud jste četli můj román Záře supernovy, určitě víte, že dvě pro něj významné postavy, Patrick Kerr a Vincent van den Zeen, bývalí spolubojovníci z elitní jednotky Ozbrojených složek Vesmírné asociace, se ve Světle pulsaru nevyskytují. Tedy v jeho konečné verzi. Zpočátku o nich totiž byla v knize zmínka (Zeen měl dokonce svůj štěk) a vydrželi v ní až do verze čtyři. Jen dodávám, že konečná verze, kterou máte možnost si přečíst, je cca verze číslo devět. Jak jsem zmiňoval v jednom z předchozích článků, psaní Světla pulsaru pro mě na rozdíl od Záře supernovy bylo značně obtížné - ale tak je to vždycky, když se vrhnu na nový žánr. Potom už se to zajede a vychytají se mouchy :-)...

Jako důkaz existence Kerra a Zeena ve Světle pulsaru přikládám ukázku - jedná se o pasáže, které následovaly po tom, co je Desmond povolán do pracovny kapitána Dominguezové na Procyonu, tedy de facto o začátek knihy. Jen ještě jednou upozorňuji, že se jedná o rannou verzi, tedy nekanonickou :-).

Přeji příjemné počtení!


Nadechl jsem se a přešel k holovizi, která tvořila vzdálenější stěnu pracovny. Jakmile jsem na ovládacím panelu zadal svůj osobní kód, objevil se přede mnou hologram vysokého muže s pohlednou tváří, kterou hyzdilo robotické oko s rudou panenkou.

Zalapal jsem po dechu a o krok ustoupil.

To není možné...

Ten muž byl bojovník. Legendární pilot. Válečný hrdina. A současný člen Představenstva Vesmírné asociace a zároveň její Výkonný ředitel. Ten muž byl Victor van den Zeen.

"Zdravím vás, veliteli Sommersi," promluvil ochraptělým hlasem.

V duchu jsem se vrátil do dob dětství, kdy jsem hltal každé zprávy z Koloniálních válek a sledoval, jestli se tam někde neobjeví můj starší bratr Nathaniel, který krátce před jejich začátkem narukoval do Ozbrojených složek Vesmírné asociace. Místo něho tam byl tenhle muž. A jeho přítel Patrick Kerr. Oba byli členy Lion Brothers, nejobávanější útočné jednotky Asociace. Během Koloniálních válek vedli se svými perutěmi mnoho bitev s nepřátelskými silami, několikrát dokázali zvítězit i proti značné přesile. Lion Brothers se ovšem neomezovala jenom na vesmírný boj, její specialitou byly i výsadky na planetách, v nichž si prakticky nezadala s mariňáky ze Serpents. Zeen byl natolik oddaný Asociaci, že v okamžiku, kdy přišel o oko, odmítl biologickou náhradu a požádal o robotický implantát, který byl sice nevzhledný, ale značně zvýšil jeho schopnost vidět v infračerveném spektru. Jenže každá pohádka jednou skončí. Pokud jsem si dobře pamatoval, Kerr neudržel nervy na uzdě a na Maye bez milosti povraždil všechny své spolubojovníky kromě Zeena. Poté dezertoval a nadobro zmizel. Šuškalo se, že se o to postaral sám Zeen, který byl vyslán Asociací, aby Kerra našel a v bratrovražedném souboji na život a na smrt zabil - podle mě to však byla pouhá legenda.

"Jak dlouho na mě budete jenom civět?" zeptal se mě holografický Zeen.

Zamrkal jsem. Cože? To je celá zpráva? Začínal jsem tušit, že si ze mě někdo vystřelil. Možná kapitán Makele z Tristanu. To byl známý šprýmař. Moje ostražitost polevila.

"Máš pěknej účes, Zeene," odvětil jsem.

"Myslíte si, že je to vtipné?"

To bylo slušný...

"Jo, myslím. A moc pěkný červený očko."

"Když mi tohle řekl někdo naposledy, zaživa jsem ho vykuchal."

Zíral jsem na hologram - jak dokázal Makele takhle dopředu předvídat, co budu říkat, když hologram programoval? Byl snad jasnovidec? Mohlo se ještě jednat o program se značnou umělou inteligencí, ale já pochyboval, že by si s tím dal kapitán takovou práci, minimálně by potřeboval několik schopných ajťáků.

Zeen se pousmál. "Vtipkuji, veliteli Sommersi. A abych vám upřesnil situaci, toto není záznam, ale živý přenos ze Země."

Zalapal jsem po dechu. I když si mnozí lidé mysleli opak, není možné komunikovat se Zemí v přímém přenosu - vždyť je vzdálená stovky světelných let! Ostatně problém komunikace řešily tisíce asociačních lodí už sedmdesát let od doby, kdy byly objeveny hyperprostorové koridory. Ukázalo se, že nejpohodlnější - ovšem ne zcela efektivní - je vysílat do nich automatické kurýrní sondy. Na odpověď se sice čekalo hodiny, někdy i dny, než sonda dorazí k cíli a vrátí se zpět, ale jiný způsob zkrátka neexistoval.

"Vím, zní to trochu divně," vytušil Zeen směr mých myšlenek, "ale mohu vám sdělit pouze to, že disponujeme jistou experimentální technologií na tachyonové bázi, která nám umožňuje tento přenos uskutečnit."

Přikývl jsem. "Omlouvám se..."

"Nechte to být. Jednal bych stejně." Na okamžik se odmlčel. "Chtěl jsem s vámi už dlouho mluvit, Desmonde. Na Zemi se mi to nepodařilo, a tak jsem alespoň zprostředkoval náš kontakt touto formou. Možná to netušíte, ale už dlouho vás sledujeme. Nejenom vaše vynikající působení na Tristanu, ale i na Parsifalu. Záchrannou misi na Pyrrze. Jste hrdina."

Někde v koutku mozku jsem zaznamenal starou bolest. Zaťal jsem zuby. Na Pyrrze to nebylo hrdinství - ne moje. Já jenom přežil...

"Jiní lidé by se nedokázali porvat s nepřízní osudu tak jako vy," pokračoval Zeen. "Navíc jste byl vždycky vzorným spotřebitelem a dobře sloužil pozemským megakorporacím i samotné Asociaci. Náš vesmírný program, ať už pod patronátem jakékoli sekce, si nemůže dovolit přijít o lidi jako vy, Desmonde. Proto jsem navrhl, abychom vás obsadili na místo po nedávno zesnulém veliteli Greerovi."

Nikdy mě nenapadlo, že bych byl pro Asociaci tak nepostradatelný - ale alespoň se tím vysvětlilo mé jmenování a Isacsonova nebývalá vstřícnost.

"Vystupujeme z hyperprostorového koridoru u uzlového bodu 125!" ozvala se z interkomu kapitán Dominguezová. "Připravte se!"

Vzápětí to s lodí trhlo, jak se vrátila do normálního prostoru.

"To, co vám sdělím, Desmonde, musí zůstat jenom mezi námi," pokračoval Zeen. "Určitě jste četl materiály o stanici a personálu - tedy veřejně přístupné materiály. Po příletu vám budou zpřístupněny další, přísně tajné, týkající se zejména projektů, které Genus na stanici pro Asociaci vyvíjí. Některé z nich jsou pro nás životně důležité." Zeen se na chvíli odmlčel a poté se ke mně spiklenecky naklonil. "Abych byl upřímný, Desmonde, všechny megakorporace jsou z Incidentu na Io znepokojené, stejně tak i političtí představitelé pozemských států a kolonií, v nichž působíme. V některých dokonce začínají vznikat podvratná spotřebitelská hnutí, ovlivněná koloniální propagandou, kterou po hypernetu šířili nepřizpůsobiví. Nevěděli jsme, odkud ty smyšlené informace mají, ale nakonec jsme zaznamenali vysílání, vycházející odněkud ze Sluneční soustavy. Po rozsáhlé pátrací akci jsme objevili jeho zdroj: dvě sondy koloniální konstrukce. Odhadujeme, že předtím, než je bitevní lodě Ozbrojených složek zničily, stačily odvysílat terabyty závadných dat. Představte si, že nás Kolonisté ve své propagandě obvinili z toho, že megakorporace Robotické sekce zotročují obyvatele Jižního Dárfúru. Přitom jsme to byli my, kdo je před více než sto sedmdesáti lety během Války o suroviny a epidemie Paraguayské chřipky zachránili.

Jak jistě chápete, útok na Io, ani tyto provokace nemůžeme nechat bez odezvy. Za tři dny zasedá Valná hromada Vesmírné asociace a bude se projednávat náš další postup vůči Extrasolárnímu společenství. Netroufám si odhadovat, jak to dopadne. Kolonisté navíc dál přilévají olej do ohně. Rozvědka nám totiž poskytla informace, že by mohli v předvečer jednání zaútočit na nějaký strategický cíl. Díky tajnému výzkumu je Lighthouse ideální. Naštěstí Kolonisté do systému neznají cestu."

To mě nepřekvapilo. I podle těch nejkonzervativnějších odhadů byly dodnes prozkoumány pouhé tři čtvrtiny hyperprostorových koridorů, přičemž Kolonisti měli přístup zhruba do poloviny. Navíc si Asociace veškerá navigační data hlídala jako oko v hlavě - dosud se nestalo, že by padly do nepravých rukou.

"Nicméně je důležité, abychom byli opatrní," dodal Zeen. "Proto jsme Lighthousu - podobně jako ostatním strategickým cílům - přidělili dvě válečné lodě, které u něj budou hlídkovat." Pousmál se. "To je vše, co jsem vám chtěl říct, Desmonde. Nezbývá mi než vám jen popřát hodně štěstí. A někdy na viděnou."

Potom zmizel.

Ještě drahnou chvíli jsem zíral na holovizi, v hlavě úplně vygumováno. Když jsem se konečně vzpamatoval a rozhodl se opustit pracovnu, podlaha pode mnou se náhle zhoupla a loď se začala otřásat. Odvrávoral jsem vzad a bolestivě se udeřil o roh pracovního stolu. Osvětlení na okamžik pohaslo.

Pak se spustil poplach a z interkomu se ozvala kapitán Dominguezová. "Všem pasažérům! Zůstaňte na místech a připoutejte se! Máme... problémy. Ale vše bude v pořádku!"

Jak to, že jsem jí nevěřil?

Tiše jsem zaklel - a potom vyběhl z pracovny a zamířil do centrály, pod nohama otřásající se palubu...

Zpět

Vyhledávání

© 2015 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode