Ztracené město

03.03.2017 16:05

Jak už jsem ve středu avizoval na FB, vyhlásil jsem březen měsícem Ztraceného města - a tak přináším první tematický článek. V něm se budu věnovat zákulisí vzniku knihy, která je prvním dílem z volné série o Denisovi a Erikovi/Jamesonovi.

Dobře. Tak to už je hodně dávno. Vlastně první koncept Ztraceného města mě napadl někdy na podzim roku 2007, když jsem se rochnil ve vaně (tam se dá krásně zasnít :-) ). Nicméně ten se značně odlišoval od toho, co jste si později mohli přečíst v knize. Například se děj vůbec neodehrával v Kolumbii, konkrétně v Sieře Nevadě de Santa Martě, ale v Mexiku v mayském městě Palenque. A byl o dost, ale o dost jiný. A taky v něm bylo poměrně hodně prvků sci-fi, hrál jsem si ve velkém s dimenzionálními posuny, s cestováním časem a tak. Nicméně po tom, co jsem v Alpressu uspěl s Démony pralesa, jsem si řekl, že bych měl napsat další dobrodružný román. Takže jsem Ztracené město o prvky sci-fi z větší části osekal (i tak jich tam ale pár zůstalo) a rozhodl jsem se děj přesunout na mnohem nepřístupnější a podle mě i zajímavější místo - do Ciudad Perdida alias Burritaca 200 v Kolumbii, prastarého osídlení indiánů z kmene Tairona. Ta lokalita se mi líbila i kvůli tomu, že jsem chtěl Ztracené město pojmout v trochu hororovějším duchu. A není nic lepšího než noc, bouře, džungle... a něco, co se v ní plíží :-). A jak už jsem psal dříve ve svém článku o Erichu von Dänikenovi, s tímto zajímavým místem jsem se poprvé setkal v jedné z jeho knih.


Co se týče hlavních postav, původně se Eric/Jameson neměl v knize vůbec objevit, počítal jsem pro ni totiž s postavou dobrodruha Valentina Coopera, kterého jsem už dlouho předtím vymyslel pro pokračování Démonů pralesa (které jsem nakonec nezrealizoval a ani nikdy nezrealizuji) pracovně nazvaného Démoni pralesa: Ruiny Zimbabwe. O tom možná někdy trochu víc :-). Nicméně nakonec ve výběrovém řízení na jednu z hlavních postav Ztraceného města zvítězil právě Eric/Jameson a Valentina jsem odsunul. A stále odsouvám. Ale je možné, že se s postavou tohoto jména v některé z mých následujících knih setkáte :-).

Abyste viděli, jak se vyvíjel (a ze začátku i odlišoval) můj pohled na knihu, přidávám pár autentických zápisků z mého "spisovatelského deníčku" :-).


13. dubna 2008

Burritaca

Abych udělal z původního námětu Palenque dobrodružný román, potřebuji nalézt pro podobný děj jiné místo, protože je tam důležitá ta idea obrovského města. Palenque není zas tak velké a je na očích, prales je vykácen, zatímco Burritaca 200 je obklopena kolumbijskou džunglí a také se nabízí téma guerilly nebo drogové mafie. Děj by začínal shodně s Palenque, postavy by se také nelišily, byla by tam ještě jedna kladno-záporná, která by vlastně byla jedním z hlavních hrdinů.

Otázka je ještě nad motivací každého z nich a také nad motivací hlavního hrdiny, jisté bude jedině to, že v džungli uvíznou a budou se muset snažit objevit tajemství Burritaca, jeden po druhém budou vražděni zvláštními stíny žijícími v ruinách (možná to jsou domorodci, kteří tu stále žijí, možná něco horšího). Naleznou mapu, která zobrazuje město v plné slávě i vchody do podzemí, budou muset objevit jeho tajemství i kulturu, která ho vystavěla (je to předobraz všech kultur, které se postupně rozšířily po Americe, předci Inků, Mayů i Aztéků???), důležitý bude indiánský mýtus o tom, že kdysi Jižní Ameriku postihla potopa, že nebe dštilo oheň a Amazonka tekla opačným směrem a ústila do Tichého oceánu.


14. dubna 2008

Jedna z hlavních postav románu Burritaca bude muž, který dříve spolupracoval s překupníky drog, seznámíme se s ním při divoké přestřelce mezi jím a členy gangu v Bogotě. Ozbrojenci ho budou pronásledovat do pralesa, budou tvořit jakýsi protipól (lidské nebezpečí) lidí v Burritaca. Možná že dokonce budou infikováni nějakým tajemným virem, z něhož zešílí a stanou se z nich nesmrtelná monstra.

Jameson Rogers je americkým občanem, žijícím v Kolumbii, kde spolupracoval s drogovou mafií. Kvůli jednomu nepodařenému obchodu po něm půjdou (co když bude mít něco ze zlata, co patřilo indiánům, a nakonec to bude na konci důležité?). Začíná divoká přestřelka v ulicích Bogoty, Jameson doběhne k vrtulníkům, nastoupí do jednoho z nich jako místní dělník. Vrtulníky odlétají do Burritaca, kde tým doktorky Donovanové a profesora McGuirea provádí vykopávky, další účastníci jsou tým novinářů. Přímo v městě na ně dohlíží kolumbijská policie pod vedením seržanta Sancheze, nechybí místní indiáni. Po příletu vrtulníky vysadí expedici na nepřístupných svazích v Burritaca.

Mafiáni zjistí, kam měli namířeno, vydají se tam, těsně po příletu kvůli závadě (byla to opravdu závada?) vrtulník exploduje, uvíznou tu společně s expedicí.

V noci se začnou dít divné věci. Zmizí pár lidí, mafiáni zaútočí na tým výzkumníků, ti musí prchnout, odhalí Rogerse.

Jedinou jejich možností je dostat se z Burritaca, ale za zády mají mafii a navíc musí čelit tajemným stínům, kteří je jednoho po druhém vraždí.

Pohledy do minulosti - určitě něco o Rogersovi, pak o Donovanové - s otcem a možná to bude důležité pro další děj.


Takže toť mé dřívější ideje :-).

Román jsem začal psát někdy o Velikonocích 2009 a samotná práce na první verzi trvala asi osm měsíců, později následovaly úpravy, nicméně v červenci 2010 byla kniha v takové podobě, v jaké jsem si ji představoval a já ji nabídl do Alpressu - kde ji přijali. Rukopis pak ještě doznal několika změn, například v původní verzi Ztracené město vybudovala civilizace technicky vyspělých neandrtálců, ale jelikož se to nakladateli zdálo příliš odvážné (anebo šílené, kdo ví :-) ), nahradili je v konečné verzi Kromaňonci. Román se na pultech knihkupectví objevil v únoru 2011.

Ztracené město je pro mě řekl bych nostalgickou záležitostí a mám ho moc rád. Ale tohle lze říct o každé knize, kterou jsem napsal :-). Sice ho nepovažuji za svou nejlepší (tam stále vládne Supernova a myslím si, že to hodnocení na databázi knih a recenze potvrzují), ale v mém osobním žebříčku stojí hodně vysoko. A když jsem načal tu nostalgii - možná je to tím, že se v něm poprvé objevily postavy, s nimiž jsem pak strávil několik dalších let. Denis, Eric, Alyson, Jennifer. To už je nesmazatelná stopa :-).

Co se série týče, původně jsem uvažoval o dalších třech až čtyřech románech následujících po Kamenných strážcích, které by příběhy hrdinů dále rozvinuly, ale v současnosti cítím, že je potřeba se vrhnout na něco jiného. Nicméně možná se ještě postavy Denise, Erika anebo jiné z této série v mých budoucích knihách objeví... Nechte se překvapit :-).

No, a když máme ten březen se Ztraceným městem, tak by mi samozřejmě udělalo obrovskou radost, kdybyste po něm třeba sáhli a přečetli si ho :-). Průšvih je jen v tom, že je to více než dva roky, co se vyprodal náklad, takže ho na pultech knihkupectví už nenajdete. Jedinou alternativou, která mě napadá, je knihovna, pokud preferujete stejně jako já tištěné knihy (jsem klasik, a tu knihu si prostě můžete osahat a očuchat a tak... i když s tou z knihovny bych to tedy raději moc nedělal :-)), anebo e-book, který lze stále zakoupit. I mě samotnému už díky mé prozřetelnosti zbyly pouhé dva tištěné kusy Ztraceného města. Fňuk :-(. A stejný problém mám i s Démony pralesa. No, jak se říká, za blbost se platí a chybami se člověk učí :-). Srdce Sahary jsem si už raději nafutroval do zásoby :-). A Kamenné strážce mám taky v plánu.

No a na co se můžete těšit příští týden? Připravil jsem pro vás první z bonusů, v němž vám představím alternativní prolog ke Ztracenému městu a několik podle mě vcelku zajímavých pasáží, které nakonec během úprav vypadly z úvodu knihy :-).

Zpět

Vyhledávání

© 2015 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode