Záře supernovy se představuje

12.03.2016 10:24

Záře supernovy - pokud bych měl uvést knihu, která se mi psala ze všech nejlépe a z níž jsem nadšený, tak je to právě tahle. Jako hrdý otec bych Vám chtěl tohle svoje děťátko představit a alespoň okrajově (a nespoilerově) naznačit, na co všechno se můžete těšit. A na závěr se dočkáte i kraťoučké ukázky...

Tvorba Záře supernovy byla vlastně paradoxní, protože krátce před ní (při psaní Kamenných strážců), jsem prodělal asi svou největší tvůrčí krizi. Kvůli ní byli také dokončeni mnohem déle, než jsem měl původně v plánu, protože to prostě nešlo. Naštěstí mě Záře supernovy vyléčila. Hlavní příčinou bylo nejspíš to, že jsem si při jejím psaní nemusel dělat starosti s reáliemi, které jinak strašně zdržují, a prostě jsem psal a vytvářel jsem reálie vlastní. Jediné, co jsem řešil, byla návaznost na Světlo pulsaru a svět v něm stvořený (protože se jedná o jeho volné pokračování) a občasné vědecké pasáže. Něco jsem dal z hlavy a pak už jen mírně doupřesnil, něco jsem pořešil až v rámci pozdějších úprav - mezitím jsem si samozřejmě nastudoval potřebná fakta a nějak se s tím popasoval. Vlastně mě teď napadá, že psaní knih je skvělé pro rozšiřování obzorů - v současnosti kvůli Arše načítám něco málo o evoluci a hromadných vymíráních a je to fakt bezva :-).

Ale zpět k Záři supernovy. Možné volné pokračování Světla pulsaru jsem řešil už v době, kdy jsem ho dokončoval. Nový román měl být víc military (protože se na konci Světla pulsaru schyluje k novému konfliktu mezi Vesmírnou asociací a Extrasolárním společenstvím), a také jsem v něm měl v plánu ukázat víc ze svého fikčního světa (protože Světlo pulsaru bylo po většinu děje omezeno jen na jednu soustavu). Ačkoliv má ich-forma, jíž bylo Světlo pulsaru psáno - a jíž by mělo být psáno i pokračování - mnoho předností, tak v obou případech jsem narazil na její omezení. Poměrně dlouho jsem tudíž uvažoval nad tím, že bych případné pokračování napsal v er-formě, kde bych střídal více pohledů, ale právě kvůli ich-formě v jedničce se mi to nezdálo vhodné. Nakonec jsem našel šalamounské řešení problému: došlo mi totiž, že mě omezuje vlastně jen postava Desmonda, takže mě napadlo, že zachovám ich-formu a knihu budu psát z pohledu úplně nové postavy: tak se zrodil Patrick Kerr, hlavní hrdina Záře supernovy.

I přesto, že jsem problém s ich-formou vyřešil, jsem s pokračováním Světla pulsaru váhal (navíc jsem si nebyl jist, zda by o něj byl zájem ze strany nakladatele), spíš jsem přemýšlel o novém projektu, který jsem nazval Kladivo. K vážnějšímu uvažování nad Září supernovy (a de facto k jeho sepsání) mě vlastně přivedla právě až e-mailová korespondence s nakladatelem Robertem Pilchem, která se odehrála někdy na konci června minulého roku. Byla roznětkou pro následující tvůrčí vytržení. Tehdy jsem měl mít týden dovolenou, navíc začala příšerná vedra a ty já nesnáším, takže mi bylo jasné, že budu zalezlý doma, a tak jsem se hecnul - co kdybych za ten týden napsal alespoň polovinu knihy? Předem jsem si myslel, že je ten cíl nereálný, protože múzám člověk prostě neporučí, ale nakonec mě psaní Záře supernovy začalo tak bavit, že jsem se od něj prakticky nemohl odtrhnout, psal jsem dokonce hluboko do noci (a to nesnáším, končím většinou před osmou, protože pak už mi to nemyslí), a za ten týden jsem zvládl dokonce víc, než byla předem určená meta. A to, že mě to bavilo, bylo znát i na kvalitě rukopisu - bylo to něco úplně jiného než pasáže, které člověk doslova vypotí z donucení, protože si řekl, že musí dneska napsat pět stránek. Když vezmu následné práce na rukopise a nepočítám mezery, které byly mezi jednotlivými čteními a úpravami, tak jsem celkově na knize pracoval asi dva a půl měsíce, což je můj rekord. A paradoxně si myslím, že je lepší, než ta, kterou zuby nehty potím celý rok.

Nicméně i tak jsem při psaní narazil na několik problémů. Jedním z nich byla opět výše zmiňovaná ich-forma. A to paradoxně přesto, že jsem hlavní problém spojený s ní vyřešil a že se mi díky ní kniha psala tak dobře (člověk se prostě vcítí do hlavního hrdiny a jde to samo). Průšvih nastal, když jsem v jedné chvíli zatoužil ukázat jednu z bitev, o níž se hlavní hrdina dozví jen z doslechu, protože je v té době úplně někde jinde. Nakonec jsem se rozhodl trošku zaexperimentovat s ich-formou a v knize jsou dvě intermezza psaná z pohledu jiných postav. V prvním případě z pohledu Vězně X, o němž je zmínka v anotaci, v druhém případě z pohledu kapitána Morganové, velitelky těžkého bitevníku Branné jednoty (což je vlastně armáda Extrasolárního společenství) typu Fortune, Amazonky - pomocí ní jsem pořešil výše uvedenou bitvu. Myslím si, že obě intermezza knihu oživují, ale jestli tomu tak skutečně je, anebo jde jen o plýtvání papírem, nechám na posouzení čtenářů.

Něco málo k hlavní postavě: Patrick Kerr dříve sloužil v Ozbrojených složkách Vesmírné asociace, byl členem hybridní útočné jednotky Lion Brothers - byl cvičen jako pilot jednomístné lodi typu Achilles, ale i jako mariňák. Společně se svým spolubojovníkem, majorem Victorem van den Zeenem, byl za Koloniálních válek megakorporacemi oslavován jako hrdina a vzorný a příkladný spotřebitel. Dokud nenastala osudová bitva o Mayu - a nezměnila jeho život... V románové současnosti (rok 2227) se zdržuje na Liberty (centrální planeta Extrasolárního společenství), kde dělá takovou holku pro všechno (konzultanta prezidentu Cruzovi, občas působí jako zvláštní velvyslanec a vzhledem ke své průpravě dělá instruktora mariňákům z SCF). Často však cestuje mimo Extrasolární společenství a hledá poslední část rodiny, co mu zbyla, svou sestru. Kdybych ho měl srovnat s Desmondem, tak bude určitě o něco víc přemýšlivější a ne tak zbrklý.

Děj románu se odehrává jen pár dní po událostech, popsaných ve Světle pulsaru a de facto na ně navazuje, nicméně je koncipován tak, že jej lze číst naprosto samostatně, znalost předchozího dílu není vyžadována - to jsem si vytkl jako jeden z cílů při jeho psaní. Nicméně pokud si předtím přečtete Světlo pulsaru, anebo povídku Singularita, která se objevila v Mlokovi 2010 a je vlastně prequelem toho všeho, určitě neprohloupíte, ba právě naopak, možná se před vámi vynoří širší souvislosti :-). V Záři supernovy se objeví jak postavy známé ze Světla pulsaru, tak i úplně nové, zejména Patrickův bývalý spolubojovník z Lion Brothers a jeho "žalobce, soudce i kat" Victor van den Zeen, prezident Extrasolárního společenství Geoffrey Cruz, jeho neteř, lékařka a astrobioložka Adriana, do níž je hlavní hrdina platonicky zamilovaný, kapitán Makele, velitel záchranné lodi Tristan, major Flegerová, velitelka týmu SCF (Special Colonial Forces) Liberty a admirál Tien, nejvyšší velitel Branné jednoty. A mnohé další.

Kniha obsahuje všechny trademarky Světla pulsaru: akci (i když tentokrát je román místy trochu pozvolnější) a spoustu záhad a doufám i překvapivých odhalení. A stejně jako Světlo pulsaru se i Záře supernovy nebere zas tak úplně smrtelně vážně, takže i zde můžete čekat nějaké ty odkazy a hlášky, sem tam i odlehčenější pasáže a místy nějaké to hezké milé klišé.

No a jak jsem slíbil už v úvodu, na konci přikládám krátkou odlehčenější ukázku:


Zatímco jsme pronikali do hlubin Sluneční soustavy, stalo se hned několik věcí najednou. Tou nejvýznamnější bylo, že se technikovi z komunikačního podařilo napojit se na širokopásmové připojení k asociačnímu hypernetu.

Na Asociation News nebyly žádné zmínky o tom, že by Asociace spalovala celé planety - samozřejmě. Místo toho ukazovaly záběry z Taorminy, kde lidé nadšeně vítali těžební lodě od megakorporace First mine. Nad hlavním městem, stále zasypávaným prachem, vzplanul laserový nápis: protože my jsme Vesmírná asociace.

Zeen byl na Desdemoně, dvě stě světelných let od Země, a zkoušel nové zbraně v tamní divizi hlavní asociační zbrojovky Gun & Shotgun Megacorporation, zejména nové útočné pušky. Tvářil se přitom jako puberťák nad sbírkou porna.

Viděli jsme i protesty proti válce, probíhající přímo na Zemi. Asociation News zřejmě chtěly působit dojmem vyváženosti. Několik stovek hipíků nové generace demonstrovalo přímo v New Yorku. Teď už jsou nejspíš všichni v detenčním centru na oběžné dráze Země a čekají, až je jako další nepřizpůsobivé převezou do nějakého vězení, možná dokonce i do Valles Marineris.

"Naše síly brzy zaútočí přímo na srdce Extrasolárního společenství, Liberty," slibovala pohledná moderátorka. "Konflikt už nebude déle trvat, a potom nastane dlouhotrvající mír a prosperita, tak, jak si přál už velký Gerard le Comp. A nezapomeňte, spotřebitelé, kupovat ovesné vločky ve tvaru hlavy našeho Válečného ředitele, Victora van den Zeena. Protože my jsme Vesmírná asociace."

Zhnuseně jsem přikázal technikovi, aby nás zase odpojil. Nechtěl jsem demoralizovat celou posádku Tristanu těmi propagandistickými kecy.

Zpět

Vyhledávání

© 2015 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode