O mně

Mé jméno je Aleš Pitzmos, narodil jsem se roku 1986 a pocházím z Vysočiny. V současnosti bydlím v Čáslavi, kde jsem v roce 2006 odmaturoval na obchodní akademii, a pracuji ve státní správě.

Rád čtu (mezi mé oblíbené autory patří mimo jiné Michael Crichton, James Rollins a Bernard Cornwell), zajímám se o astronomii, archeologii (zejména o tu nekonvenční), historii a geografii, a když mám náladu, slípnu si nějaký papírový model hradu či zámku, který pak ovšem nemám kam dát. Samozřejmě ale nesedím stále doma :-) - miluju rekreační cyklistiku, turistiku a cestování - zvlášť, když přitom můžu fotit. A zejména procházky s mou střední kníračkou Agi.

Literatuře se věnuji prakticky už od dětství, kdy jsem ručně sepisoval nejrůznější "skvělé" knížky (například fan fiction inspirovanou seriálem Star Trek) a kreslil neumělé komiksy, vážněji od roku 2005, kdy jsem začal pracovat na svém prvním románu, který o něco později, v roce 2008, vyšel u Alpressu pod názvem Démoni pralesa. Tehdy jsem poprvé užil svůj pseudonym Alec Palmer.

Mezitím jsem se svými povídkami zaznamenal úspěch i v literárních soutěžích, v roce 2006 jsem s fantasy povídkou Mocní získal v Literární soutěži Čáslav diplom, o rok později s povídkou In Tenebris čestné uznání.

Jelikož mám rád velká sousta a výzvy, vrhl jsem se následně na historický román ze středověké Anglie, Znamení rodu, který mi vyšel v roce 2010 u nakladatelství MOBA (pod pseudonymem Aleš Pospíchal). Drobná zajímavost pro někoho, koho zajímá, odkud své pseudonymy beru - Pospíchalová je rodné příjmení mé matky :-). O problematice mých pseudonymů píšu více zde.

Ve stejném roce jsem uspěl se svou povídkou Singularita v literární soutěži Cena Karla Čapka, umístil jsem se na prvním místě v příslušné kategorii, získal cenu Pulec a účastnil jsem se slavnostního vyhlašování na Triconu (Eurocon, Polcon, Parcon) v Českém Těšíně/Cieszyně. Povídka byla následně uveřejněna ve sborníku Mlok 2010 (Nová vlna/Cena Karla Čapka, 2010). Ve stejném roce vychází i hororová povídka s fantasy prvky Ostrov ve sborníku Kočas (Straky na vrbě, 2010).

Následovaly další dvě knihy, dobrodružný thriller Ztracené město (Alpress, 2011) a historický román Temnota rodu (MOBA, 2011).

Následující rok jsem se věnoval zaslouženému odpočinku, abych se vrhl na práci, kterou jsem dlouho odkládal, ale na niž jsem se velice těšil - napsat science-fiction román, pokud možno v subžánru space opera. Na jaře roku 2013 se tak zrodilo Světlo pulsaru, které vyšlo roku 2015 v nakladatelství Brokilon v edici Evropská space opera pod mým vlastním jménem, což je pro mě také obrovský milník. Bylo pokřtěno v rámci besedy o military sci-fi a space opeře na Světě knihy 2015.

Mezitím, roku 2014, vychází u Alpressu můj třetí dobrodružný thriller, Srdce Sahary, který rozvíjí příběh hrdinů ze Ztraceného města.

Celý rok 2015 jsem podstatnou část volného času obětoval svým literárním projektům - i proto minulý rok spatřily světlo světa dva nové romány: pokračování Světla pulsaru Záře supernovy (čímž vznikla série space oper nazvaná Vesmírná asociace) a dobrodružný thriller Kamenní strážci, třetí díl z volné série o Denisovi Scottovi a Erikovi Rogersovi, který ji uzavírá.

Tento rok vyjde třetí díl ze série space oper o Vesmírné asociaci, Jas kvasaru (listopad). V současnosti pracuji na čtvrté knize z tohoto cyklu nazvané Svit magnetaru a na dobrodružném thrilleru, který by měl být prvím dílem nové série. V listopadovém čísle žánrového časopisu XB-1 se také objevila má sci-fi povídka Rakev.

Více o mně a o mé tvorbě v následujících rozhovorech:

Vyhledávání

© 2015 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode