Tajemná Malta: Ggantija – svatyně obrů

Ggantija.

Jeden z důvodu, proč jsem na Maltské souostroví cestoval. Její návštěva byla perličkou mého čtyřdenního pobytu na ostrově Gozo, který je na rozdíl od Malty oázou ticha a klidu. Právě zde jsem si připadal jako na té pravé a nefalšované dovolené, protože jet na sousední Maltu na dovolenou, to je jako trávit ji v Praze.

Chrámový komplex Ggantija

Při objevování Goza jsem asi nejvíce využíval Gozo Costal Walk, značené turistické trasy, která se táhne podél pobřeží celého ostrova. Zasvětil jsem jí hned dva dny. Nicméně své místo v mém itineráři získal i střed ostrova. Jinak to nešlo. Protože… Ggantija.

Gozo Costal Walk, útesy Sanap

Ten den jsme dopoledne strávili v hlavním městě ostrova, Victorii (anebo též Rabatu, jak se mu říká v maltštině), a to zejména prohlídkou zdejší citadely, kde jsem měl ve zdejší restauraci možnost ochutnat i vynikajícího tradičního gozitánského králíka. K tomu se váže jedna zajímavost: králíci na Gozu nežijí, dovážejí se zmrazení z Francie. :-D 

"Tradiční" gozitánský králík

Odpoledne jsme pak zamířili do sousední vesnice Xaghra (což se vyslovuje „šárá“, výslovnost jsem si vždycky cvičil v autobuse, kde hlásily zastávky… :-D), v níž se megalitický chrámový komplex Ggantija nalézá. Vystoupili jsme na zastávce příznačně pojmenované Ggantija, poblíž ní se ale nachází pouze východ z areálu, takže jsme rozpálenou ulicí zamířili ku vchodu, který je cca dvě stě metrů daleko.

Jelikož jsme byli držiteli Malta Heritage Multisite Passu (opravdu doporučuju jeho koupi, pokud chcete vidět víc památek, v opačném případě se vám to vaše objevitelství dost prodraží), tak jsme se jen „odčekli“ u pána na recepci. Následně jsme prošli do prostoru muzea, věnovanému Ggantiji a zdejším archeologickým vykopávkám. Zde jsem učinil jeden „záhadologický“ objev. V jedné vitríně byli malé figurky, vyřezané z kosti. A ty figurky mi připomněly jiné figury (anebo lépe řečeno sochy), do nichž jihoamerická civilizace Chachapoya pohřbívala své mrtvé. Náhoda? Určitě ano, i když pozoruhodná. Tak trochu uvažuji, že pošlu e-mail Erichovi von Dänikenovi anebo Giorgiovi Tsoukalosovi… Ti by z toho jistě chrochtali blahem. :-D

Ony tajemné figurky

A sochy inidánů Chachapoyas (zdroj: peruagency.com)

Následně jsme vyšli z muzea a po vyvýšených chodnících jsme v úmorném vedru zamířili k samotné Ggantiji. Společnost nám dělala ještě jedna skupinka turistů a hlídač, který se tam schovával ve stínu pod stromem.

Celý chrámový komplex Ggantija nepůsobí tak wow dojmem jako například Hagar Qim anebo Mnajdra, a to zejména kvůli tomu, že je hůře zachovalý, některé jeho části jsou i podpírány nevzhledným lešením. Příčinou toho je to, že je to nejstarší chrám na maltských ostrovech (a po tureckém Göbekli Tepe druhý nejstarší chrám na světě).

Mnohé části Ggantije jsou podpírány lešením

Lidé (anebo lépe řečeno maltská kultura stavitelů chrámů) začali Ggantiji budovat před více než pěti a půl tisící lety, postupně vznikly dva navzájem propojené chrámy s typickým ledvinovitými komorami. Podle gozitánského folkloru prý komplex postavila obryně, možná ona tajemná a všudypřítomná Magna Matter. Ne nadarmo jméno Ggantija znamená v doslovném překladu Obryně. Není se tedy co divit, že podobné zkazky inspirovaly Ericha von Dänikena k jeho teorii o tom, že mají zdejší megalitické stavby na svědomí obři, kříženci mezi mimozemšťany a lidmi…

Vzůru do hlubin Ggantije

Chrámový komplex byl poprvé archeologicky zkoumán prozkoumán roku 1827, v roce 1980 byl stejně jako Hypogeum Hal Saflieni zařazen na Seznam světového dědictví UNESCO. Podle názorů archeologů byl chrám centrem kultu plodnosti, čemuž mají napovídat i zdejší nálezy.

Cesta do hlubin času

My jsme nejprve obešli chrám po obvodu a poté jsme se zanořili do jeho nitra. Byl to trochu jiný zážitek než v případě Hagar Qimu, Mnajdry a Tarxienu, protože Ggantija nemá ochranou konstrukci. Přesto (anebo právě proto) i fascinující. Usoudil jsem tedy, že se tam musím nechat nějak "intelektuálně" vyfotit, jinak to nešlo. Využili jsme toho, že skupinka turistů ze Španělska, která tam s námi byla, právě odešla, a chrám jsme tak měli jen sami pro sebe. Výsledná fotka se povedla, jen focení trvalo trochu déle, než by mělo, takže nás šel pan hlídač překontrolovat, aby zjistil, cože tam uvnitř vlastně tak dlouho děláme. Raději jsme se tedy vydali k východu...

Má maličkost v Ggantiji

Oltář

Abyste se dostali z chrámového komplexu ven, musíte projít krámkem se suvenýry. A jak už jsem zmiňoval v předchozích článcích, to je ZLO, ZLO a ZLO. :-D Napadlo mě totiž, že bych si mohl koupit tričko od Heritage Malta, které už jsem několikrát viděl v jiných památkách. Dost se mi líbilo i kvůli tomu, že je černé (tu barvu preferuju, i kvůli tomu, že zeštíhluje… :-D). Měl jsem na výběr z různých vzorů, nakonec mi padlo do oka tričko se dvěma spirálami na prsou, které se vztahuje k chrámu Hagar Qim. Jen jsem přemýšlel, jestli si mám vzít velikost S anebo M. I když jsem v posledním roce dost přibral, esko mi většinou bez problémů je, takže jsem ani moc neváhal. Paní od Heritage Malta mi sice ještě říkala, zdali si ho nechci raději vyzkoušet, ale bylo horko a já byl líný a prostě… esko mi vždycky je. No skoro vždycky. Zapomněl jsem totiž na to, že maltské esko není totožné s českým eskem. Bolestně jsem to poznal hlavně na rukávech, které mi jsou fakt těsné (ale zato si alespoň můžu připadat namakaně :-D), navíc je tričko dost krátké, takže musím hodně zatahovat pupek, aby mi z něho nečouhal. Takže poznámka pro příště, v cizině si trička musím zásadně zkoušet… :-D

Od hodné paní prodavačky jsme ještě dostali vodu zdarma (asi na nás bylo vidět, jak jsme tím hicem zmordovaní) a pak jsme ještě zamířili na prohlídku větrného mlýnu Ta Kola, který též spravuje Heritage Malta. Uvnitř se nacházejí dobově vybavené prostory a uděláte si tak představu o tom, jak lidé kdysi na Gozu žili. A taky se tam ochladíte...

Větrný mlýn Ta Kola v Xaghře

Z expozice uvnitř mlýna

A takhle se na Gozu kdysi žilo...

No a potom už jsme zamířili na autobus. A nastaly problémy… Původně jsme chtěli jet přímým spojem z Xaghry do Marsalfornu, kde jsme byli ubytovaní, ale řidič jiného autobusu nás upozornil na to, že náš přípoj jede z jiné zastávky o ulici dál. Když jsme se tam s ještě jednou paní (Gozitánkou žijící v Austrálii) vypravili, profrčel náš spoj místem, kde jsme původně stáli… No, hold v tom mají kluci autobusáci zmatek… Nakonec jsme museli zpátky do Victorie a tam přestoupit na Marsalforn, třešničkou na dortu bylo, že nás z Xaghry vezl řidič, díky jehož omylu jsme si museli zajet a vrátili se do apartmánu o hodinu déle, než jsme plánovali…

Maltská (a gozitánská) dovolená byla opravdu vypečená. A i přes narvaný program jsem neviděl zdaleka všechno. Nebyl jsem na ostrově Comino, minul jsem megalitické chrámy Ta Hagrat a Skorba v maltském Mgarru. Nedal jsem katakomby sv. Pavla v maltském Rabatu. Až později jsem se dozvěděl, že v Xaghře se krom Ggantije a větrného mlýnu Ta Kola nachází ještě polozapomenutá obdoba paolského Hypogea Hal Saflieni – Ic Cirku tax-Xaghra, Kamenný kruh Xaghra. A že je ve vesnici Qrendi poblíž maltských chrámů Hagar Qim a Mnajdra tajemná díra do hlubin Malty, Il-Maqluba. Co z toho vyplývá? Že se na Maltu musím alespoň ještě jednou vrátit. A už teď se na to fakticky děsně těším!

Vytvořeno službou Webnode