O mně

Mé jméno je Aleš Pitzmos, narodil jsem se roku 1986 a pocházím z Vysočiny. V současnosti bydlím v Čáslavi, kde jsem v roce 2006 odmaturoval na obchodní akademii, a pracuji ve státní správě.

Už od dětství se zajímám o astronomii a geografii, učarovala mi i historie (převážně středověk), archeologie (zejména mě přitahují jihoamerické a středoamerické civilizace, ale i Keltové) a záhadologie (mám doma celkem slušnou sbírku knih od Ericha von Dänikena a ano, miluju Vetřelce dávnověku). Mezi mé koníčky patří také turistika a cestování (velice rád navštěvuju hrady anebo jejich zříceniny), fotografování, občas si i papírově zamodelařím či postavím nějakou tu LEGO stavebnici pro dospělé. Co se týče hudby, preferuji zejména gothic/symphonic/folk/power metal, který střídám s poslechem latin popu.

Literatuře se věnuji prakticky už od dětství, kdy jsem ručně sepisoval nejrůznější "skvělé" knížky (například fan fiction inspirovanou seriálem Star Trek) a kreslil neumělé komiksy, vážněji od roku 2005, kdy jsem začal pracovat na svém prvním románu, který o něco později, v roce 2008, vyšel u Alpressu pod názvem Démoni pralesa. Tehdy jsem poprvé užil svůj pseudonym Alec Palmer.

Mezitím jsem se svými povídkami zaznamenal úspěch i v literárních soutěžích, v roce 2006 jsem s fantasy povídkou Mocní získal v Literární soutěži Čáslav diplom, o rok později s povídkou In Tenebris čestné uznání.

Jelikož mám rád velká sousta a výzvy, vrhl jsem se následně na historický román ze středověké Anglie, Znamení rodu, který mi vyšel v roce 2010 u nakladatelství MOBA (pod pseudonymem Aleš Pospíchal). Drobná zajímavost pro někoho, koho zajímá, odkud své pseudonymy beru - Pospíchalová je rodné příjmení mé matky :-). O problematice mých pseudonymů píšu více zde.

Ve stejném roce jsem uspěl se svou povídkou Singularita v literární soutěži Cena Karla Čapka, umístil jsem se na prvním místě v příslušné kategorii, získal cenu Pulec a účastnil jsem se slavnostního vyhlašování na Triconu (Eurocon, Polcon, Parcon) v Českém Těšíně/Cieszyně. Povídka byla následně uveřejněna ve sborníku Mlok 2010 (Nová vlna/Cena Karla Čapka, 2010). Ve stejném roce vychází i hororová povídka s fantasy prvky Ostrov ve sborníku Kočas (Straky na vrbě, 2010).

Následovaly další dvě knihy, dobrodružný thriller Ztracené město (Alpress, 2011) a historický román Temnota rodu (MOBA, 2011).

Následující rok jsem se věnoval zaslouženému odpočinku, abych se vrhl na práci, kterou jsem dlouho odkládal, ale na niž jsem se velice těšil - napsat science-fiction román, pokud možno v subžánru space opera. Na jaře roku 2013 se tak zrodilo Světlo pulsaru, které vyšlo roku 2015 v nakladatelství Brokilon v edici Evropská space opera pod mým vlastním jménem, což je pro mě také obrovský milník. Bylo pokřtěno v rámci besedy o military sci-fi a space opeře na Světě knihy 2015.

Mezitím, roku 2014, vychází u Alpressu můj třetí dobrodružný thriller, Srdce Sahary, který rozvíjí příběh hrdinů ze Ztraceného města.

Celý rok 2015 jsem podstatnou část volného času obětoval svým literárním projektům - i proto v roce 2016 spatřily světlo světa dva nové romány: pokračování Světla pulsaru Záře supernovy (čímž vznikla série space oper nazvaná Vesmírná asociace) a dobrodružný thriller Kamenní strážci, třetí díl z volné série o Denisovi Scottovi a Erikovi "Jamesonovi" Rogersovi, který ji uzavírá. Záře supernovy byla také nominována na dvě žánrové ceny - na Cenu Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2016 a na cenu Aeronautilus.

Na sklonku roku 2017 vyšel třetí díl ze série space oper o Vesmírné asociaci, Jas kvasaru. V listopadovém čísle žánrového časopisu XB-1 se také objevila má sci-fi povídka Rakev.

V roce 2018 byla v dubnovém čísle žánrového časopisu Pevnost otištěna má povídka Singularita, s níž jsem v roce 2010 vyhrál literární soutěž Cena Karla Čapka, dokončil jsem též nový dobrodružný thriller Poslední klíč (původně se jmenoval Temná bouře), a čtvrtý díl z cyklu Vemírná asociace, Svit magnetaru. Zároveň jsem rozepsal její pátý a zároveň závěrečný díl, Třpyt strangeletu. Práci na něm jsem ukončil na konci roku 2019, v téže době pak u Brokilonu vyšel Svit magnetaru a u Alpressu Poslední klíč.

Rok 2020 byl co se týče mé tvorby opravdu bohatý. Napsal jsem mysteriózní thriller z protektorátní Lipnice nad Sázavou Synchronicita, v současnosti pro něj hledám nakladatele. Také jsem rozepsal dobrodružný thriller Červ, v němž se členové české paleontologické expedice v mongolské poušti Gobi střetnou s mytickým tvorem známým jako Olgoj chorchoj, aktuálně je ve třech čtvrtinách své délky. Rovněž jsem vytvořil sérii minipovídek Mise Eridanu, která se odehrává ve fikčním světe Vesmírné asociace, přečíst si ji můžete zde na webu. Na sklonku roku pak vyšel poslední díl série, Třpyt strangeletu.

Více o mně a o mé tvorbě v následujících rozhovorech:

Pokud bažíte po aktuálních novinkách z mé tvorby, můžete mě sledovat na mojí spisovatelské facebookové stránce, pokud byste naopak byli zvědaví na fotky z mých cest, můžete juknout na můj instagramový profil.
Vytvořeno službou Webnode