Začínají práce na sepsání třetí části "Admirála Byrda"
Včera se mi podařilo dokončit druhou část mysteriózního thrilleru "Admirál Byrd a tajemná kněžka Vrilu", která se odehrávala během Byrdova pobytu na Bollingově předsunuté meteorologické základně (který mimo jiné poutavě vylíčil ve své knize "Sám a sám"). Jupí. Zároveň byly zahájeny práce na sepsání části třetí.
„Admirál Byrd a tajemná kněžka Vrilu“ měl mít původně čtyři části.
První se měla odehrávat v roce 1929 v Antarktidě během Byrdova letu přes jižní pól, druhá roku 1934 během jeho pobytu na Bollingově předsunuté meteorologické základně, třetí roku 1944 v Litoměřicích a pátá roku 1946/1947 během operace amerického námořnictva Highjump.
Tyhle prvotní úvahy se ale nakonec změnily s tím, jak jsem se více zajímal o osobu admirála Richarda Evelyna Byrda. Dočetl jsem se totiž, že se koncem roku 1938 nacházel v Hamburku, kde se ho nacistické špičky snažily přesvědčit, aby se účastnil německé polární výpravy pod vedením kapitána Ritschera. Byrd však odmítl, jedním z důvodu bylo i to, že tehdy už probíhaly přípravy na jeho třetí antarktickou expedici, kterou si tentokrát nefinancoval sám, ale dostalo se mu oficiální podpory – stála za ní nově zřízená Antarktická služba USA a financoval ji americký Kongres a vojenské složky.
Schwabenland, loď německé antarktické expedice (zdroj: wikipedia.org)
Jelikož se v mé knize Byrd dostává do křížku s nacistickým Německem, zejména s pozdějším generálem SS Hansem Kammlerem, který měl mimojiné na starost vývoj německých tajných zbraní (a také stál za vznikem plynových komor pro koncentrační tábory), a zamiluje se do Marie Orsic, oné tajemné kněžky Vrilu, musel jsem toho prostě využít. Nedalo se jinak. Takže kniha nabobtnala o část, odehrávající se roku 1938 v Hamburku. A já jsem k ní při psaní zrovna dorazil.
Během uplynulého týdne jsem se už začal připravovat na její sepsání, mimojiné jsem se snažil více seznámit s předválečným Hamburkem a s nacistickým okultismem, takže jsem konečně načal knihu „Okultní kořeny nacismu“ od Nicholase Goodrick-Clarka, která mi už nějakou chvíli ležela v knihovně. Je to fascinující, i když poměrně náročné čtení, které seznamuje se vznikem ariogermánských kultů na přelomu 19. a 20. století, a to zejména v národnostně rozmanitém Rakousku-Uhersku. Netřeba dodávat, že z Podunajské monarchie pocházel i Adolf Hitler, který se do kontaktu s touto ideologií dostal během svých studií ve Vídni…
Já jsem však zjistil ještě jednu zajímavou věc. Když jsem četl kapitolu, věnovanou jednomu z nacistických mystiků, Jörgu Lanzovi von Liebenfels, dozvěděl jsem se o jeho výkladu dvou asyrských reliéfů, na nichž jsou zobrazeni lidé, vedoucí na vodítku dva mutanty. Shodou okolností mi ten obrázek vyvstal okamžitě v mysli, protože jsem ho už několikrát viděl – v jedné z knih Ericha von Dänikena. Liebenfels díky těmto reliéfům vyvozuje povahu Prvotního hříchu, a to takového, že se dříve lidé křížili se zvířaty a tím vznikali podřadné rasy, přičemž nejvyšší čistotu si zachovala rasa árijská. Jak jinak. V podstatě to samé (tedy bez té rasistické omáčky), vyvozuje i Däniken, jen dodává, že kříženci člověka a zvířete vznikli pod taktovkou mimozemšťanů a ještě jedním dechem dodává, že podobné praktiky zůstaly dlouho živé ve starověkém Egyptě, a že prý jeden řecký historik, který tam byl na návštěvě, zapsal vzletné: „A kozel se před očima všech spojil se ženou“. Věděl Däniken o Liebenfelsově práci a inspiroval se jí při utváření svých teorií, či je to jenom náhodná podobnost? Kdo ví.
Hamburská radnice (zdroj: pixabay.com)
Každopádně zpátky do předválečného Hamburku. Když přemýšlím nad dějem svých knih, většinou si je představuji jako jakýsi film. A nejinak je tomu i v případě Byrda. Děj započne setkáním admirála s kapitánem Ritscherem, který ho vezme na exkurzi po expediční lodi SCHWABENLAND. Následuje Byrdova procházka jednou z hamburských neblaze proslulých chudinských čtvrtí – Gängeviertel –, kde proběhne takové malé seznámení s poměry v nacistickém Německu. No a pak přijde zlatý hřeb, ples, který se na počest odjezdu německé expedice odehrává v budově hamburské radnice. Úplně vidím jak je ozářena světlomety, ze střechy visí nacistické vlajky… prostě kulisa jak z nějakého propagandistického filmu od Hitlerovy dvorní režisérky Leni Riefenstahlové. Byrd se na plese setká nejen se svým úhlavním nepřítelem Hansem Kammlerem, ale například i s třetím, později druhým mužem nacistického Německa Hermannem Göringem, s výše uvedeným mystikem Jörgem Lanzem von Liebenfels, ale i s osobním okultním guruem Heinricha Himmlera Karlem Mariou Wiligutem. Třešničkou na dortu pak bude příchod „tajemné kněžky Vrilu“, Marie Orsic. Úplně ji vidím, jak stojí na konci schodiště v nádherné červené róbě, její dlouhé plavé vlasy za ní vlají, pomalu sestupuje dolů… Jo, tohle si užiju.
Z tohohle projektu se postupně stala moje nejambicióznější a nejnáročnější kniha, zatím se mi však daří mou vizi uskutečňovat v plné šíři (i kvůli sedmnácti letům zkušeností s profesionálním psaním), takže věřím, že u toho v následujících částech zůstane, a že bude výsledek stát skutečně za to.
Tedy vzhůru do předválečného Hamburku…
